Unikáty ve světě motorů, které zaručeně neznáte – 2. část

Zaujala vás první část našeho článku, ve kterém se věnujeme těm nejunikátnějším motorům, které spatřily světlo světa? Pokud ano, budeme v něm pokračovat i nadále. I dnes si představíme několik motoristických unikátů.

Commer TS3

Začneme celkem zajímavě, jelikož právě tento konkrétní motor nespadá do segmentu osobních automobilů, ale těch větších. Ve své době ho používaly třeba nákladní automobily, ale i autobusy. Jednalo se o kapalinou chlazený tříválec, který měl objem 3,26 litrů a jeho výkon činil 78 kW. Dnes téměř nic, ale ve své době to byl výkon, který výrazně převažoval konkurenci. Co však bylo na motoru unikátní, to byl například fakt, že se jednalo o agregát bez klasické hlavy válců a mazáním. Dále bylo unikátem rozhodně i to, že se jednalo o motor, který byl dvoudobý. V každém válci bylo po dvou pístech, které šly protiběžně. Dále nutno podotknout, že obří ojnice poháněly jenom jeden jediný klikový hřídel, i když u konkurence bylo klasikou, že se poháněly hned dva. Posledním unikátem tohoto motoru je fakt, že se tvůrci lehce inspirovali v oblasti výroby letadel.

Cizeta V16T

Je vám tento název něčím známý a povědomí? Potom připomeňme, že právě Cizeta byl původní název pro dnes známé Lamborghini. A právě pro tento automobil byl navržený motor, který nese označení Cizeta V16T. Jedná se o vidlicový šestnáctiválec, který ale nebyl zase až tak unikátní, jak se říkalo. A to hlavně proto, že v principu šlo o spojení dvou osmiválcových motorů. Agregát měl však jeden jediný blok a jeho výkon činili 560 koní. Z hlediska jeho konstrukce bylo unikátem také to, že centrální rozvodovou skříň využíval jenom jednu jedinou, ale pro dvě vačky byly potřeba dvě klikové hřídele. Zajímavostí bylo rozhodně i jeho usazení, jelikož ve voze nebyl instalován podélně, ale byl zde instalován napříč. Bylo to těsné, ale skutečně došlo k tomu, že se vešel.

Motory Gobron-Brillié

Pokud je tato značka, tedy francouzská společnost Gobron-Brillié něčím známá a dá se říci, že i vyhlášená, potom se rozhodně jedná o to, že právě ona stála u rekordu, kdy člověk překonal rychlost 100 mil v hodině. Stále ale také u zajímavých motorizací, které se pod značkou Gobron-Brillié vyráběly. Konkrétně musíme zmínit čtyřválec, který byl vyroben právě pro možnost překonání daného rekordu. Nejenom, že byl na první pohled skutečně ohromný, ale zaujal také jeho objem. Ten byl celých 13,5 litru. Když se podíváme na charakteristiku motoru, je třeba říci, že měl protiběžné písty. Dva dolní poháněly klikový hřídel klasicky, zatímco další dvojice byla speciálně upevněna, což znamenalo, že se starala o dvojici dlouhých ojnic. Na stejném konceptu vznikla celá řada klasických motorizací, o v podstatě běžných objemech a standardních výkonech.

Rotační motor Adams-Farwell

Když se řekne jméno Adams, jenom málokdo si pod ním vybaví automobilku. Ta už dávno zanikla. Co však po sobě zanechala, to je motor. První počátky byly spojeny s výrobou klasického tříválce, ale později se přešlo na pětiválcový rotační motor, který byl chlazený vzduchem. Zajímavostí rozhodně byl i způsob jeho umístění, jelikož se do automobilů nemontoval vodorovně, ale montoval se svisle, a to pod zadní sedadla. Charakteristickým znakem motoru bylo třeba i to, že se při chodu otáčely jenom válce s písty, které se následně chovaly jako setrvačník. Zajímavé byly i klikové hřídele, které byly pevné. Tento motor byl oficiálně představený v roce 1905, a když se podíváme na jeho výkon, tak na tu dobu dával celkem dobrých 33 až 37 kW.

Chrysler A57

Řada motorů, o kterých jsme psali výše, byla sice unikátních, ale to nijak nebránilo tomu, aby byly použité. To se však nedá říci o modelu motoru, který nesl označení Chrysler A57. Ten do vozu nikdy nainstalován nebyl. A důvod byl celkem úsměvný. Motor měl totiž takové rozměry, že by se do něho jednoduše nevešel. Natolik byl velký. Na první pohled ale nezaujal nutně jenom svou velikostí, jelikož zaujmout dokázal i svou konstrukcí. Jednalo se o motor, který měl centrální výstupní hřídel, kolem kterého byla pětice řadových šestiválců, srovnaná do paprsčitého tvaru. Už na tom je jasně vidět, že motor byl skutečným monstrem. Dokládají to pochopitelně také jeho parametry. Když se na něho podíváme jako na celek, tak měl dohromady třicet válců, měl 5 karburátorů a jeho celkový objem činil 20,6 litru. A i když se nevešel do automobilu, v jedné oblasti přece jenom uplatnění naše. Byla to vojenská sekce, jelikož byl montován alespoň do tanků.

BRM H16

Zkratka BRM znamená British Racing Motors. Právě tato značka vznikla hlavně z důvodu, aby obnovila slávu závodních vozů. A to nejenom s ohledem na jejich zajímavý vzhled, ale především s ohledem na unikátní výkony. A proto se společnost rozhodla zaujmout něčím zcela novým, než bylo běžné u konkurence. Byl to motor V16, který však měl objem jenom 1,5 litrů. Jeho součástí bylo mechanické přeplňování a jeho výkon činil velmi dobrých 485 koní. Bohužel měl daný motor i svá negativa, a to hlavně s ohledem na konstrukci, která byla pochopitelně celkem složitá. Druhé negativum je následně spojeno s jeho spolehlivostí, jelikož ta rozhodně také nepatřila k nejlepším. Právě naopak. Později došlo k ještě další zajímavé inovaci, která byla spojena s tím, že dva ploché osmiválce byly umístěné nad sebe a společně byly propojeny ozubeným soukolím. Dohromady dávaly výkon 400 koní a jejich objem byl dle regulí 3 litry. Ani tento krok se však neukázal jako nijak produktivní, spíše se jednalo o poslední výkřik před koncem.