Unikáty ve světě motorů, které zaručeně neznáte – 1. část

Když se podíváte pod kapotu svého automobilu, s největší pravděpodobností zde narazíte na klasický benzinový nebo dieselový motor. Nejedná se ale o jedinou možnost, která kdy vznikla. Během let, které byly spojeny s vývojem motorů, totiž došlo k tomu, že se objevily skutečné unikáty, nad kterými se lze často jenom podivovat. Pokud vás zajímá, o jaké motorizace se jedná, podívejte se na ně společně s námi. Dnes si představíme první část článku, kam jsme umístili několik velmi zajímavých jednotek.

Bugatti W16

Naprosto unikátní motor, který primárně vznikl hlavně pro možnost dosažení vysokých výkonů a tedy i maximálních rychlostí, v jednotlivých supersportech této automobilky. Ukázalo se ale, že daný motor byl nabízený i dále, do klasických automobilů. Pokud se na něho podíváme blíže, bude i vám jasné, že se jednalo o celkem velkou hloupost. Důvodem je například to, že objem motoru byl ve výši osmi litrů, stejně jako to, že jeho výkon byl 1 000 a v rámci jednoho unikátního modelu dokonce 1 200 koní. Pokud jde o jeho další charakteristiku, byly jeho součástí čtyři turbodmychadla a nechybělo celkem 64 ventilů. Vzhledem k těmto číslům je vcelku úsměvné, že motoru stačily jenom 4 vačkové hřídele. Mnoho odborníků tento motor přirovnávalo k situaci, že byly spojeny dva klasické s označením V8. Ostatně jak velikost, tak samotná koncepce, nebo i výkon tomu celkem dobře odpovídal.

Motor Knight

Název tohoto motoru je odvozený od jména jeho zakladatele. Tou osobou, která se zasloužila o vytvoření právě tohoto konkrétního motoru byl Američan se jménem Charles Yale Knight. Právě on se v roce 1904 pochlubil zcela unikátním motorem. Jednalo se o čtyřválec o objemu 2,52 litrů. Do této doby není na motoru nic divného. Říci ale musíme to, že na rozdíl od klasiky v podobě ventilů s pružinami byl jeho motor charakteristický tím, že využíval šoupátka po stranách pístu, které poháněl samostatný hřídel. I když si jeho tvůrce nechal své dílo patentovat, ve třicátých letech daný motor zmizel. A to i přesto, že se ve své době celkem hojně používal, a to především proto, že byl tichý.

Eisenhuth Compound

Na začátku tohoto motoru byla americká společnost s názvem Eisenhuth Horseless Vehicle Company. Právě ta stála za motorem, který vešel do dějin s názvem Eisenhuth Compound. Unikátem tohoto motoru bylo, že se jednalo o řadový tříválec. Jeho charakteristikou bylo to, že dva vnější válce byly poháněny výfukovými plyny a třetí, prostřední válec byl bez vlastního zážehu. Navíc byl mnohem větší než dva krajní. I když motor sliboval zhruba poloviční spotřebu v porovnání se stejně velkými klasickými motory, velkého zájmu se nedočkal a tak jak tento samotný nápad, tak i továrna zhruba za 3 roky od představení zkrachovala.

Motor s krouživým pístem

Dá se říci, že tento motor nebyl zase až takovým krokem vedle. V porovnání se současnými agregáty je pochopitelně jasné, že jim konkurovat nemůže. Ve své době ale úspěch slavil. A to z toho důvodu, že nabídl především jednoduchost a kompaktnost. Navíc nepotřeboval ani ojnice, ani klikový hřídel. To vše doplňovala jistota toho, že otáčivý píst fungoval celkem tiše a bez vibrací. I to byl důvod, proč se Felix Wankel, jeho tvůrce, dočkal takové slávy. Nutno říci, že dané motory využívala řada automobilek a k dokonalosti je dovedla třeba Mazda. Později se ale od těchto motorů odklánělo, a to hlavně z důvodu vyšší spotřeby nejenom paliva, ale také vyšší spotřeby oleje.

Dvouválec Panhard

Společnost Panhard byla s automobilovým světem stále velmi úzce spjata a musíme říci, že některé koncepty a technologie se využívají i v současné době. Co se ale nevyužívá a co vypadá v současné době celkem úsměvně, to je dvouválec Panhard. Motor byl charakteristický tím, že celý blok a nesnímatelná hlava, která byla vyrobená z hliníku, vytvářely jeden celek. Motor byl čtyřdobý a jednotlivé válce byly vybavené protiběžnými písty. Unikátem bylo i to, že motor byl vzduchem chlazený a každý válec měl také vlastní větrák. Byl to motor celkem unikátní, který byl ale celkem levný a tak se po druhé světové válce ideálně hodil do běžných lidových automobilů. Dále nezapomínejme ani na to, že samotné jednotky nebyly vybaveny ventilovými pružinami, jelikož v daném případě byly použity torzní tyčky. Dále byly součástí konstrukce třeba hliníková zdvihátka a klikový hřídel s kuličkovými ložisky.

Dvouválec Lanchester

Dvouválcové motory byly celkem v oblibě. Dokazuje to i společnost Lanchester Motor Company. Ta na trh přišla nejenom se svým automobilem, ale také s vlastní motorizací. Tou byl dvouválec Lanchester, který zaujal hlavně tím, že šlo o vzduchem chlazený motor o objemu celých čtyř litrů. Nemalou zajímavostí bylo také to, že jednotka měla dva klikové hřídele, které byly umístěné nad sebou. Co ale musíme označit za naprostý unikát, to je fakt, že každý píst nedisponoval jednou ojnicí, jak bylo zvykem a klasikou. Každý z pístů totiž disponoval tím, že měl hned tři ojnice. I když byla celá konstrukce velmi složitá, pozitivum daný motor přece jenom měl. A to takové, že byl téměř bez vibrací. A pokud vás zajímá i jeho výkon, tak ten činil 7,7 kW. Zdá se vám to extrémně málo? Potom připomeňme, že na dobu okolo roku 1900 to byl výkon zcela optimální a běžný.

Tímto motorem naše první část článku končí. V následujících dnech od nás můžete očekávat pokračování, kde vám představíme několik dalších zajímavých, a ve své době mnohdy populárních motorizací.

Jak se článek líbíl?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 
CLOSE
CLOSE
Posilování a kulturistika, trénink i výživa